Několik informací o zoofilii

V tomto článku jsem shrnul několik informací o zoofilii a přidal k nim pár vlastních zkušeností a výsledky svých pozorování. Nejedná se o návod, jak na to, ani zde nejsou odkazy na stránky, kde si můžete stáhnout videa a fotky nebo najít inzeráty. Zaměřil jsem se na vysvětlení termínů, otřel jsem se o morální stránku a lehce nakousl, jak to vypadá ve světě.

Pokud vás to nezajímá (například vás sem zanesl vyhledávač) a očekáváte nějaký zajímavý obsah, nad kterým by se dalo vyhonit, tak dál nečtěte, bylo by to plýtvání vaším časem.

Vše, co zde napíšu, jsou pouze mé názory, které jsem získal za cca dva roky, co jsem se rozhodl na internetu vyhledávat zoofily. Za tu dobu jsem pročetl všechny vyhledatelné články v češtině a několik desítek článků v angličtině. Psal jsem si s desítkami lidí, prohledával fóra česká i cizí.
Předpokládám, že zde budou nepravdivé nebo neúplné informace. Tomu myslím nejde zabránit, jelikož spousta věcí, které zde uvádím, jsou pouze mé domněnky a pocity. Kvůli tomu, že zoofilie je v téměř každé společnosti silně tabuizována, je velice těžké dostat se k seriózním informacím od odborníků, kteří se tím nějak hlouběji zabývají (pokud tedy vůbec někdo takový existuje), což je jeden z důvodů proč, jsem sepsal tento článek.

Jestliže bude kdokoliv z vás mít pocit, že mě může v něčem opravit, popřípadě doplnit, budu jedině rád, když mi své připomínky pošle na e-mail, který jsem uvedl na konci článku.


Terminologie

Předpokládám, že většina lidí není obeznámena s terminologií, a proto zde popíšu několik označení pro různé druhy zoofilů. Nejsou to odborné termíny a nejsou to dokonce ani široce přijímané termíny. Skoro každý zoofil má na rozdělení a použití těchto termínů jiný pohled, proto to berte čistě jenom jako můj názor.

Zoofil

Zoofil je člověk, který má ke zvířeti nadprůměrně vřelý vztah (nutno dodat, že vůbec nemusí být sexuální!).

Samotné slovo je odvozenina od Zoofilia, které pochází ze složeniny řeckých zoon (živočich) a filia (láska či náklonnost).

Tento termín za těch několik tisíc let své existence zmutoval a je běžnou veřejností chápán jako částečně hanlivé označení pro někoho, kdo měl sexuální styk se zvířetem, popřípadě jako různě promíchaná složenina všech dále popsaných termínů. Osobně ho vnímám podstatně pozitivněji a představím si pod ním milovníka zvířat, který svým zvířecím partnerům dokáže dopřát úlevu a radost ze sexu, ale abych nemátl čtenáře, budu ho používat tak, jak je mezi lidmi zvykem.

Milovník zvířat

Milovník zvířat je prostě a jednoduše člověk, který chová ke zvířatům nadprůměrně intenzivní city a záleží mu na nich. Může se jednat o chovatele, veterináře, vedoucího útulku, koňaře, patnáctiletou holku, co má doma křečky, nebo sedmdesátiletou babičku, jež na vesnici chová kočku.

Petlover

V anglicky mluvících zemích je tento a předchozí termín prakticky synonymum. Díky pejorativnímu vyznění termínu zoofil však toto označení v komunitě zoofilů poněkud změnilo svůj význam a prakticky ho nahradilo.
Pokud budu mluvit o petloverech, mám na mysli lidi, kteří mají po pocitové a sexuální stránce nadprůměrný vztah ke svému domácímu mazlíčkovi. Pro petlovery je velice důležité, aby to bylo příjemné i pro zvíře. Nejčastěji se jedná o psa/fenu, popřípadě koně/kobylu.

Petloveři jsou vždy milovníky zvířat.

Sexuální turista

Sexuální turista je člověk, který často ke zvířatům nemá žádný kladný vztah, je velice variabilní v sexu, běžné praktiky už ho skoro nudí, a tak chce zkusit něco nového. Je mu v podstatě jedno, jak se to líbí danému zvířeti, a je dost možné, že poté, co si to vyzkouší, už se k tomu nikdy víc nevrátí.

Někteří sexuální turisté mohou být zároveň sodomité a naopak. Sexuální turisté jsou v minimu případů zároveň petlovery.

Sodomita

Anglický ekvivalent pro tento termín je bestialist. Jedná se o různé (často venkovské) zoofily, kteří si na zvířatech kompenzují nemožnost získat běžného partnera. Často jde o jedince s nižší inteligencí, popřípadě nějakým jiným hendikepem, jimž je jedno, co při tom zvíře prožívá a jestli mu tím třeba neubližují.
Vinou tendence médií informovat nejčastěji o šokujících informacích se poměrně často objeví na stránkách novin v kauzách, kdy došlo k týrání zvířat. Většina lidí si tak mezi zoofily a sodomity dává rovnítko.

Sodomité jsou často nebezpeční, primitivní a hádám, že tvoří většinu odsouzených lidí, kteří jsou nebo byli „za zoofilii“ ve vězení. Je to tak v pořádku. Žádný normální člověk (alespoň tedy podle norem západní civilizace) by neměl schvalovat jejich počínání a u petloverů a milovníků zvířat to platí dvojnásob. Tito lidé by pro svojí nebezpečnost měli být drženi v zařízení, které jim odebere možnost zasahovat do běhu světa.

Sodomité nikdy nejsou milovníci zvířat ani petloveři.

Pasivní zoofil

Pasivní zoofil je trochu podivný termín, který jsem přebral z anglických fór a chatů. Předtím jsem používal český ekvivalent „čumil“. Jedná se o jedince, které vzrušuje pouze sledovat sexuální styk se zvířetem. Mnozí z nich se podobají sexuálním turistům, ale na rozdíl od nich je nevzrušuje pohlavní styk, ale jen pohled na něj.
Pasivní zoofilové na internetu vyhledávají videa, kde jsou (nejčastěji) ženy obskakovány psem, nebo koněm, popřípadě mu poskytují orální sex. Různé diskuze na které se dá narazit i v Čechách jsou jich plné. Velmi často se lze také setkat s jejich inzeráty, kde hledají ženu, která jim za finanční obnos předvede sex se psem, ti zoufalejší tak hledají i stálé partnerky.

Aktivní zoofil

Aktivní zoofil je opak pasivního zoofila. Jednoduše řečeno je to každý, kdo kdy měl pohlavní styk, popřípadě jinou formu sexu se zvířetem a líbilo se mu to.

Pravý zoofil

Za pravého zoofila považuji člověka, který se dobrovolně a za plného vědomí rozhodl nevyhledávat lidského partnera (popřípadě se vztahu s člověkem i „aktivně bránit“) a žít pouze se zvířecím. Někteří lidé mi budou oponovat, že tací neexistují. Existují, sám jsem jich pár poznal, ale je jich málo, v Čechách pravděpodobně pouze desítky.

Může se jednat o lidi, kteří zažili něco nepěkného, například znásilnění nebo tvrdé ukončení vztahu. Někteří se k tomu rozhodli sami o sobě, bez toho, že by u nich došlo k nějakému vnějšímu podnětu. Všechny mně známé případy jsou petloveři.

Mezi pravé zoofily rozhodně nespadá sodomita, který je k zoofilii často dohnán svým zevnějškem, popřípadě odloučením od společnosti.

Městský zoofil

Městský zoofil je takový zoofil, jehož pozornost se zaměřuje převážně na psy, kočky a jiná doma chovaná zvířata. Městští zoofilové jsou často petlovery a naopak.

Vesnický zoofil

Za vesnického zoofila můžeme považovat zoofila, který je zaměřen na vesnická zvířata, jako jsou koně, krávy, kozy, slepice. Sodomité bývají často vesnickými zoofily, i když to zdaleka není pravidlo.

Kynofilie

Kynofilové [1] (pozor, stránka obsahuje hanbatý a v Čechách pravděpodobně nelegální obrázek, který by vás mohl znechutit, popřípadě vzrušit ;)) se pro někoho možná překvapivě nespecializují na filmy v kině, ale na psy.

Slovo pochází ze slova Kynos, což je řecké označení pro psa, ze kterého pochází také kynologie (věda o psech, jejich chovu a šlechtění) a pravděpodobně i oblíbené anglické označení psa jako k9 (canine).

Kynofilové jsou typičtí městští zoofilové, často petloveři.

Hipofilie

Hipofilové jsou sexuálně přitahováni koňmi.

Psíci

Psíci jsou malí psi. Označuji tak všechny rasy od velikosti jorkšírského teriéra zhruba po kolii nebo dalmatina.

Psi

Psi jsou opak psíků – vše od kolie (dalmatina) po dogu. Může se zdát, že je to jen slovíčkaření, ale většina kynofilů to vidí podobně – psíci nejsou psi. Zdaleka tu nejde o vhodnost mít sex s člověkem. Je to něco v psychologii zoofilů, ale neptejte se mě co přesně.


Dva druhy zoofila

Z výše uvedených termínů plyne jedno pravidlo – vždy když se bavíme o zoofilech, je nutné je rozdělovat na ty, se kterými mělo zvíře sex dobrovolně (obecně jsou to petloveři), a na ty, kteří ho k tomu donutili proti jeho vůli (sodomité).

Toto rozdělení je velice, velice důležité, protože od sebe odděluje násilníky s potenciálně vražednými choutkami a často velice křehké lidi, kteří jsou prostě jen jiní.


Několik informací

Zoofilie v historii

Zoofilie dříve byla podstatně rozšířenější než dnes. Je jasné, že velká spousta lidí to dělala z nouze, ale vzhledem k poměrně zajímavým artefaktům je pravděpodobné, že se mezi nimi našli i petloveři.

Článek o historii na anglické Wikipedii [2] + amatérské muzeum zoofilie [3].

Léčení zoofilie

V různých diskuzích se čas od času objeví trotlové, kteří vykřikují, ať se jdeme léčit. Rád bych je upozornil, že zoofilie není nemoc, ale orientace. Pokud se jedná o petlovera, popřípadě pravého zoofila, nedá se to podle mého názoru vyléčit o nic lépe než taková homosexualita nebo to, že se vám líbí červená barva. Je nejspíš možné udržovat zoofila pod tlumícími prostředky, píchat mu inzulínové injekce, elektrošoky, vykastrovat ho nebo mu změnit nastavení hormonů, ale to není léčba, pouze snaha omezit důsledky.

Wikipedie mi v tomto dává za pravdu [4] (je otázka, nakolik jde o kvalitní zdroj informací, ale tváří se vcelku seriózně).

Znám lidi, kteří se s tím (podobně jako já) pokusili bojovat, protože si uvědomili, že jsou jiní, a nevěděli, jak se s tím vyrovnat. Nikdo nedokázal popírat svoji osobnost nějak významně delší dobu a každý si dříve nebo později musel přiznat, že je zoofil, nic s tím neudělá a musí se s tím smířit a naučit žít.

Nemám tušení, nakolik je zoofilie vrozená. U spousty lidí se poprvé projeví okolo puberty (11–15 let). Osobně mě to nikdo neučil, začal jsem prostě pociťovat, že se mi psi líbí víc než lidé a že mě sexuálně přitahují. Nemám tušení, kde přesně se to ve mně vzalo, takže je klidně možné, že je to vrozené.

Petloveři nejsou společensky nebezpeční a zatím jsem neslyšel, že by byl někdo z nás držen například v blázinci.

Zoofilie vs. ostatní –filie

Zoofilové jsou často házeni do stejného pytle jako pedofilové, nekrofilové a ostatní nepěkní „filové“. Je to vcelku pochopitelné, všechno jsou to rozhodně netradiční orientace a v populaci mají pouze mizivé procentuální zastoupení, proto o nich vzniká spousta fám. Pokud bych byl průměrný český občan, kterého se tato tematika nedotýká, nejspíš bych to viděl podobně.

Jedním z důvodů, proč jsem napsal tento text, je, že bych vás rád přesvědčil, že zoofilie se v ničem kromě obecné kategorie zařazení nepodobá pedofilii.

V případě petloverů spolu mají sexuální styk dva dospělí, sexuálně aktivní jedinci jiného druhu. Oba dva do toho jdou dobrovolně, oba dva to dokážou odmítnout a dát najevo, že se jim něco nelíbí. Zvířata nejsou pasivní věci, ale živí tvorové, kteří se dokážou bránit. V případě koní může být obranná reakce velice bolestivá, eventuálně až smrtelná. Psi žijí s člověkem již tisíce let jako druzi, kteří dokážou dát zcela a naprosto nezaměnitelným způsobem najevo, co se jim líbí a co ne. Můžeme se hádat, zda je to správně po morální stránce, ale po fyzické a psychické zde k žádné úhoně nedochází ani u člověka, ani u jeho zvířecího partnera.

Sodomité často zvíře svazují a mrzačí. V jejich podání se ze zoofilie může stát i zoonekrofilie, popřípadě zoopedofilie. Tito jedinci si nezaslouží nic jiného než spravedlivý trest. Bohužel v Čechách mu většinou velice jednoduše uniknou nebo dostanou jen symbolický, viz kapitola o českých zákonech.

Morální stránka a argumenty proti

Ano, morální stránka je častý argument proti. Je to špatně, protože většina říká, že je to špatně. Naše společnost je silně ovlivněná křesťanstvím, které po dlouhá staletí udávalo, co je správně a co není. Zoofilie, homosexualita, volný sex, orální sex, práva žen a spousta jiných, dnes naprosto běžných věcí normální nebyla. Hrozilo za ně vyvržení ze společnosti, nebo dokonce smrt. Spousta jiných, dnes nepřijatelných věcí naopak běžná byla (svatba a děti ve 14 letech, práce na panském pozemku atp.).
Na gigantické stádo lidí zabrala metoda cukru a biče překvapivě docela dobře. Tak dobře, že ani léta tvrdého komunismu, který křesťany silně perzekuoval a v naší zemi víru v podstatě vyhladil, na tom až tak moc nezměnila. Naštěstí je zde internet a možnost volného šíření informací. Co je tabu dnes, nemusí být tabu i zítra.

Další argument, proč dělám špatnou věc, je, že je to proti přírodě.
Podívejte se na sebe, v čem jste oblečení. Rozhlédněte se kolem sebe a řekněte mi, co kolem vás je čistě přírodního charakteru. Co z toho, co jako lidstvo děláme, není proti přírodě? To mi chcete tvrdit, že proti přírodě nebylo vyšlechtění stovek ras psů a koní? Že proti přírodě není na nich závodit, dopovat je sračkami, které je učiní rychlejšími a silnějšími, aby pak mohli být po několika letech opotřebovávání namleti do salámu prosoleného rychlosolí? Není snad proti přírodě chov zvířat čistě na maso, popřípadě na práci? Znečišťování, vypouštění sraček do řek a moří? Využívání zvířat při testování nových léků, šampónů a kosmetiky?
Už jen tím, že žijete v naší civilizaci, se dopouštíte mnohem větších zločinů proti přírodě, než je zoofilie, přesto je vám to jedno a téměř nikdo se proti tomu neohrazuje.

Zaslechl jsem i argumentaci, že mě to degraduje na úroveň zvířete, že tím přicházím o své lidství, nemám sebeúctu atp. Co k tomu dodat, pokud kvůli tomu nejsem člověk, tak mě to nesere. Vás to taky trápit nemusí, protože nemáte šanci to v běžném životě poznat.

Nemoci

Dalším častým argumentem proti zoofilii jsou nemoci. Nevím, jak je to u koní, ale mezi člověkem a psem se přenáší pouze minimum nemocí a za těch pár let jsem žádnou nechytl, ani jsem nečetl o nikom, komu by se to stalo. Na rozdíl od lidí od nich nemůžete chytit HIV/AIDS, sifilis a podobné chuťovky. Všechny tyto nemoci můžou v těle psa/feny nějakou dobu přežívat, ale nemůžou je infikovat a po čase zaniknou.

Horším problémem jsou paraziti, kterých existuje docela velká škála. Naprostou většinu z nich ale umí veterinář za příplatek detekovat a vyléčit (u psa). Základní pravidlem jsou návštěvy jednou za cca půl roku a samozřejmě používání odčervovacích tablet. Pokud nějakého parazita zoofil přece jen chytí, může říct doktorovi, že žije se psem doma a nemá tušení, jak k tomu došlo. Jestliže se nebude jednat o něco v obzvlášť citlivých partiích, mělo by to projít bez nějakých postranních pohledů a dotěrných otázek.

V americké části internetu je možné narazit na stránky, kde poskytují chápaví veterináři seznam nemocí, rady jak se proti nim bránit a navíc třeba takové online poradenství zdarma. Seznam všech přenosných nemocí v češtině je poměrně jednoduše možné získat na stránkách různých kynologických organizací.

Jak je to u koní a dalších zvířat, mi není známo, proto se nebudu snažit na toto téma ani nějak spekulovat.

Inteligence zoofilů

Zoofilové navzdory očekávání poměrně reflektují „normální“ společnost. Mezi sodomity se najde spousta neinteligentních jedinců, petloveři bývají průměrně, občas až nadprůměrně inteligentní (střední škola je standard, vysokoškoláci zde také najdou své zastoupení) a sexuální turisté jsou na žebříčku inteligence rozloženi poměrně rovnoměrně. Jedná se samozřejmě pouze o mé pozorování, odpovědi na přímý dotaz na nejvyšší dosažené vzdělání a osobní dojem, jaký kdo zanechal při komunikaci, kolik napíše pravopisných chyb, jak danou myšlenku popisuje atp.

Muži vs. ženy

Mezi zoofily se najdou jak muži, tak ženy. Poměr je asi 70 : 30, ale to může být dáno tím, že spousta žen radši ani na běžné servery nechodí, protože na každou zoofilku připadá aspoň 20 pasivních zoofilů, kteří se jí budou snažit svádět, uplácet atp. Na anglických fórech je poměr vyrovnanější, možná i proto, že jsou známější.

Některé ženy také začínají jako sexuální turistky, které si ze zvědavosti nechají od domácího psa olizovat pohlavní orgány a po čase se rozhodnou zkusit něco víc, až jednoho dne zjistí, že jsou z nich petloveři. Nejsem si jistý, nakolik je u nich zoofilie vrozená a nakolik se jedná o pouhý výstřelek, který časem zmizí, popřípadě přeroste v životní vášeň.

Díky zvláštnosti v psí anatomii zvané „uzel“ (anglicky „knot“) a psí nenasytnosti, co se orálního sexu týče, je pro ženy sex se psem obzvlášť příjemný.

Zvířata a orgasmus

Z nějakého mně naprosto nepochopitelného důvodu mezi lidmi koluje pověra, že zvířata si sex neužívají a nedosahují orgasmu. Jedná se o kolosální kravinu, jak si může ověřit každý, kdo to zkusí dostatečně jemně a něžně (tím, že provedete masturbaci svého psa, se z vás zoofil rozhodně nestává, profesionální chovatelé to dělají kvůli jeho uklidnění, například před soutěží, veterináři při odběru spermatu za účelem šlechtění atp.).

Pes
Psi jsou téměř konstantně nadržení a jsou schopni mít sex několikrát do hodiny. Snad každý někdy viděl psa, jak se snaží zoufale přirážet na páníčkovu nohu. Nemyslím, že by bylo třeba to nějak dál rozvádět. Nezřídka se stává, že jakmile jednou pochopí, o co se jedná, bude to po vás vyžadovat tak často, jak jen mu to budete ochotni poskytnout.

U psa je těžké říct, kdy přesně dosáhne orgasmu, protože jeho ejakulace trvá podle jeho velikosti 5–20 minut. Začátek sexu je provázen zuřivým přirážením (kdo někdy viděl, jak se při tom pes tváří, určitě nebude pochybovat o tom, že se mu to líbí), při němž pes stříká. Postupně se vystřídá prostatická, spermatická a opět prostatická část výstřiku. Při všech těchto částech se pes chová trochu jinak, ale obecně se dá říct, že když se pokusíte přestat v tom, co děláte, rozhodně bude vyžadovat pokračování, což dá jasně najevo.

Fena
U fen je to na rozdíl od psů složitější. Obecně platí, že pokud fena hárá, je tak ovlivněná hormony, že by si to nechala udělat i o kůl v plotě. Sex přitom aktivně vyhledává, a pokud do toho s ní půjdete, nejspíš vás mile překvapí, že proti vám bude tlačit a přirážet. Rozhodně se tedy dá říct, že se jí to líbí a aktivně ho chce.

Jakmile doba hárání odezní, chování se mění. To, zdali si bude sex užívat i nadále, je velice individuální, ale prakticky se dá říct, že většina nebude nic namítat proti prstění a orálnímu sexu. Pokud jí budete dráždit poštěváček, pravděpodobně vás tak jako mě překvapí zuřivé přírazy, kdy se fenka snaží doslova nabodnout na vaše prsty nebo jazyk. Nestává se to pokaždé, ale rozhodně není problém to zopakovat.

Orgasmus je u fen jasnější než u psů. Celé se vypnou, načež následují poševní stahy a pulzování análních svalů. S trochou tréninku a vzájemné důvěry zjistíte, že mnohé fenky dosahují orgasmu jednodušeji než většina žen.

Hřebec
Zde nemám žádné osobní zkušenosti, ale podle ostatních to není nic jednoduchého. Vždy je naprosto nutné daného hřebce dobře znát a rozumět řeči jeho těla, jinak to může a pravděpodobně dopadne špatně pro člověka. Přesto se najdou lidé, kteří dané riziko podstupují a hřebcům se to bezpochyby líbí.

Orgasmus je doprovázen poměrně velkým výstřikem, sperma je hodně a je prý méně tekuté než lidské.

Kobyla
U kobyl platí skoro stejná pravidla jako u fen. Většina jich prožívá podobné hárání, akorát se tomu říká říje. V tomto období dochází k tzv. blýskání, což jsou pohyby částí pochvy, kde si můžete všimnout velkého klitorisu. Kobyla při tom často doslova teče jak prasklé potrubí a není nejmenších pochyb, že je nadržená a připravená k sexu.
Stejně jako fena je ochotná k sexu i v případě, že zrovna není v říji, ale opět je to silně individuální, a pokud vás dobře nezná a nemá k vám plnou důvěru, je velice pravděpodobné, že vás odmítne. Pokud to nepochopíte, pravděpodobně vám kopnutím způsobí dost bolestivé modřiny nebo zlomené kosti.

Některé kobyly zažívají bouřlivý, jasný a nezaměnitelný orgasmus, při kterém se občas doslova pomočí blahem (videa se dají sehnat na internetu, pokud ovládáte angličtinu natolik, že dokážete zformulovat potřebný dotaz), jiné ne. Nemám s tím vlastní zkušenost, ale psal jsem si s různými koňaři a viděl jsem jejich autentická, amatérská videa a fotky, které rozdrtily veškeré pochybnosti.

Zvířata a láska

Pro jistotu budu mluvit jen o psech, protože nemám nejmenší tušení, jak jsou na tom ostatní zvířata.

Naprostá většina psů miluje lidi bez ohledu na to, jestli se jedná o zoofila, nebo ne. Je to bezvýhradná psí láska plná oddanosti a důvěry, kterou k vám v životě pravděpodobně nebude cítit žádný člověk. Není to lidská láska, ale oni nejsou lidé. Nebudu se snažit předstírat, že partnerství mezi psem a člověkem je stejné jako mezi dvěma lidmi, protože není. Rozhodně tu ale nejde jen o sex, a pokud ano, je to podle mě špatně.

Většina psů se s vámi bude ráda mazlit a rozhodně jim to bude příjemné. Někteří psi mají také rádi líbání, i když je otázkou, co přesně pod tím vnímají.

Počty zoofilů

Zoofilů bude na světě nejspíš několik stovek tisíc, možná o řád víc. Na zahraničních fórech jsou registrovány desítky tisíc lidí a to počítám, že spousta zoofilů nemá internet, popřípadě se o tom nechce bavit.

V Čechách to bude pravděpodobně něco okolo pár tisíc lidí, osobně mám kontakty na cca 200 aktivních zoofilů, s desítkami z nich jsem si psal.
Pasivních zoofilů budou jednotky až možná desítky tisíc.
O počtech sodomitů nemám moc informací, protože se jim snažím vyhnout, popřípadě je aktivně blokovat. Nejspíš jich celkově budou desítky a na internetu se s nimi prakticky nesetkáte.
Pravých zoofilů je v Čechách tak nějak podobně, když budu optimistický, tipoval bych si tak něco kolem stovky.


Zákony v Čechách

V Čechách není zoofilie nijak ošetřena zákonem. Pokud někdy dojde na to, že zoofila někdo „načape“ při činu, bere se to jako poškozování cizí věci, popřípadě narušení domovní svobody. Je jasné, že toto se netýká petloverů s vlastním zvířetem, tam je možné hovořit pouze o týrání zvířat, i když by mě zajímalo, jak budou něco takového dokazovat, pokud se to zvířeti očividně líbí a neutrpělo tím žádné zranění. V případech, kdy k tomu došlo (nutno poznamenat, že jsem slyšel jen o sodomitech), je zvíře většinou převezeno do útulku, kde si ho buď někdo vezme, nebo ho po čase zabijí injekcí.

Co je podstatně častěji trestané (aspoň podle mého názoru), je výroba a šíření zoofilních materiálů, a to podle zákona o Šíření pornografie – § 191 trestního zákoníku, hlava III (trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti) [5].
Znamená to, že pokud si otevřete pornoserver a někdo vám tam nahraje jedno z desetitisíců zoofilních videí, máte problém.


Porno

Jelikož existuje opravdu velké množství pasivních zoofilů (to jsou ti čumilové) a zvědavců, existuje taky docela veliký pornoprůmysl, který je na ně navázán a tvoří s nimi ekosystém. Vznikají tuny pornofilmů, ve kterých hrají jednu z rolí i všemožná zvířata.

V Čechách je možné narazit na stovky povídek. Většina z nich byla napsána na míru pasivním zoofilům lidmi, kteří nemají nejmenší tušení o anatomii zvířat, a tak jestliže o tom něco víte, budete se buď dobře bavit nebo jen podivovat nad snůškou kravin, kterou si autor vymyslel. Z nějakého důvodu jsou tyto povídky poměrně dost oblíbené a rozšířené, takže na každém lepším pornoserveru nechybí kategorie Animal obsahující povídky Školní děvka (ta nechybí i na různých blozích), Dvě dámy, Jituška a pes, popřípadě Trudy. Zástupkyně těch lepších je naopak třeba taková Gruňa, o které se nebojím říct, že ji napsal zoofil, pravděpodobně dokonce petlover.

Tvorbu pornofilmů si dovolím rozdělit do několika kategorií od nekoukatelných po ucházející:

Latinskoamerická tvorba

Ještě jsem od nich neviděl jediný film, který by mě nějak vzrušil. Většinou je to totálně nekoukatelný odpad a dle mého soudu se jedná o zneužívání zvířat. Koně jsou ve všech videích zfetovaní, aby stáli klidně a moc se necukali. Zoufalé existence jim za dvacet minut trvajícího hekání olizují penisy, načež následuje nenápadný střih a vyplivnutí jogurtu, popřípadě nějakého škrobu. Jestli někdo dosud věřil, že se kůň udělal, budu ho muset zklamat, o nic takového nešlo. Pokud někdy uvidíte skutečné koňské sperma, tvrdost penisu a mocné přírazy, určitě vám to dojde taky.
Psům je lehce pohoníno, pak je jim penis otočen dozadu (když se pes sváže s fenou, dochází k tomu přirozeně), kde se na něj nabodává ženská, která při tom vydává naprosto nereálné zvuky. Často je taky vidět nějaký směšný pokus o psí vyvrcholení, kdy si ženská vypustí z vagíny jogurt, nebo něco podobného. Podobně jako u koňů se nejedná o sperma (které je u psů podstatně řidší a vodové) a pes rozhodně nevystříkne v jednu chvíli podobně jako muž nebo kůň! Když se nad tím tak zamýšlím, většina jejich porna mě dokonce odpuzuje, protože ponížili něco úžasně živočišného na pouhé zasunování masa do masa.

I přes výše uvedené skutečnosti má latinskoamerický zooporno průmysl pravděpodobně největší obrat a na internetu je zastoupen nejvíce. Nejspíš je to dáno tím, že většina diváků nemá tušení, jak by to mělo vypadat ve skutečnosti, a navíc je jim to úplně jedno.

Japonská tvorba

Ať si vymyslíte jakoukoliv perverznost, je téměř jisté, že Japonci už ji vyzkoušeli a mají na toto téma připraveno hned několik pornofilmů. Sex se zvířetem samozřejmě nechybí a dá se najít velké množství jejich videí.
Podobně jako u latinskoamerické tvorby je to většinou odpad, kde se soutěží o co nejvíc šokující perverznost. Často používanými zvířaty jsou ryby, úhoři a v menší míře i psi. Nikdy jsem neviděl Japonku s koněm, zato není problém najít video například s červy.
Většina videí je odpad podobně jako ty předchozí, přesto se jim nedá upřít jistá vynalézavost a veliké publikum. Kvůli nějakému absurdnímu japonskému zákonu musí porno videa cenzurovat, takže vidíte slečnu, jež kouří psovi, ale její vagína je lehce rozostřená, popřípadě zakrytá černým proužkem.

Za zmínku stojí i dva psi, jeden bílý labrador a druhý černý, u kterého si nejsem jistý rasou. Společně hrají v desítkách videí spolu s velkým počtem různých Japonek. Nejspíš pocházejí z nějakého pornostudia s velkou spotřebou hereček :).

Nizozemská tvorba

Nizozemsko je pokud vím jedinou zemí v Evropě, kde je už několik desítek let povolen prodej filmů se zoofilní tematikou. Jeden čas to byla pravděpodobně jediná země, která se tomu nějak komerčněji věnovala, ale zdá se, že v posledních dvaceti letech nějak usnuli na vavřínech. Dá se najít spousta starých videí, ale snad nikdy jsem neviděl nějaké novější.
Dají se najít videa s prasaty, kozly, koňmi i psy. Většina je nic moc, ale kvalitativně vysoce nad předešlými dvěma kategoriemi. Psi si užívají poměrně často sex normálním způsobem (tzn. jako kdyby šlo o fenu) a viditelně se jim to líbí.

Pokud někoho zajímají podrobnosti, doporučuji si přečíst o Bodil, královně kanců [6].

Bývalá americká tvorba

V Americe je poslední dobou výroba těchto filmů zakázaná, což ovšem až do nedávna neplatilo. Většina tvorby byly různé farmářské edice, kde si to ženy i muži na farmách rozdávali se vším, co dýchá. Podle různých legend existovaly (a možná stále existují) i farmy, kde si člověk může zaplatit a užít si sex se zvířaty podle chuti. Osobně tuto tvorbu moc nemusím, protože koně opět bývají často zfetovaní a ženské napichující se na otočené psy jsou téměř pravidlem.

Menšinovou tvorbu tvořila videa od skutečných zoofilek, nikoliv jen najatých profesionálních hereček, které za peníze udělají cokoliv kromě normální práce. Jednalo se zejména o projekt Zooskool, z něhož pochází slavné tváře, jako je Kerstin nebo StrayX. Za zmínku stojí též Mistress Beast. Jejich videa se dost liší od ostatní americké tvorby a z některých je cítit, že se jedná o něco víc než jen práci.

Amatérská tvorba

Poslední a nejlepší kategorii tvoří amatérská tvorba. Jsou to videa zoofilů z celého světa točená opět pro zoofily. Většinou zde nenajdete nic moc šokujícího (jako třeba japonské červy a požírání psích výkalů). Někdo vyhoní psa na kameru, užije si trochu normálního, orálního nebo análního sexu. Až na naprosté výjimky je vidět, že se to zvířeti taky líbí, se psem se pomazlí, pohladí ho a mluví na něj (ni). Pes ani člověk nevypadá ve stresu, obličej je až na naprosté výjimky zakrytý. Nejedná se o profi herce, kteří to dělají pro peníze, naopak často o petlovery, kteří se svým zvířecím partnerem mají určitý vztah a je to vidět.

Tato videa tvoří mizivé procento ze všech ostatních a k jejich vidění je nutné mít štěstí, nebo se registrovat na privátní fóra a trackery.


Komunita v Čechách a ve světě

Komunita v Čechách se s tou světovou nedá moc srovnávat. Je zde pár set lidí, kteří mají určité zážitky, ale většinou nic moc povědomí o ostatních. Není zde žádné velké spojení mezi lidmi nebo třeba nějaké náznaky kultury.

V cizině je to jiné. Tisíce a desetitisíce lidí píšou příběhy, zamyšlení, návody. Snaží se pochopit, kdo jsou a co to pro ně a ostatní znamená. Nebojí se poradit začátečníkům, aby nedocházelo k nehodám a nedorozuměním.

Česká komunita se vždy točila okolo více méně jednoduše nalezitelných fór a stránek, které až na jednu výjimku již dnes neexistují.


Život zoofila

Je mi něco mezi 20 až 25 lety. Pocházím z normální rodiny, ve škole mě nikdo nešikanoval a rozchod s holkou nikdy nebyl nijak extra bolestivý. Už pár let o sobě vím, že jsem aktivní petlover kynofil. Psi pro mě znamenají víc než kterýkoliv člověk, jehož jsem kdy potkal, a sexuální život je logickým vyústěním tohoto vztahu.

Nebudu tvrdit, že se mi nelíbí ženy, ale jen o trochu víc než muži. Prakticky by se dalo říct, že mě nepřitahují, i když to samozřejmě neplatí na sto procent a i já mám své dny, kdy jsem dost nadržený, aby se mi ženy líbily.

Se psy je to jiné. Mám na ně šestý smysl. Když jdu po chodníku, přijde mi, jako kdybych dokázal zaregistrovat jejich pohledy, a aniž bych nad tím uvažoval, tak se ohlédnu a téměř vždy nějakého uvidím. Dokážu číst psí řeč těla a tak s každým pohledem na psa přichází i jistá znalost o jeho momentálním rozpoložení. Je to zajímavé a zvláštní. Většina lidí neoplatí váš pohled, popřípadě uhnou, kdežto psi se vám do očí podívají bez rozpaků. Když potkám po ránu pěkného psa, většinou mě to potěší a zvedne náladu, takže den je hned hezčí.

Skoro všichni psi jsou krásní. Přirozeně krásní a ladní. Nepotřebují na sebe patlat make–upy, barvit si vlasy, pít různé sračky, posilovat a vysedávat hodiny před zrcadlem, aby se přiblížili jakémusi nedosažitelnému ideálu diktovanému společností. Něco v jejich siluetě, tvarech a pohybu je krásné. Kdyby šla po chodníku nahá pornohvězda a vedla německého ovčáka, jsem přesvědčený, že bych si prvně prohlédl jeho a až potom možná ji.

Naučil jsem se žít s tím, že jsem jiný a že naprostá většina lidí to nepochopí a naopak bude odsuzovat, popřípadě proti mě aktivně vystupovat. Osobně cítím, že se nemám za co stydět. To, že si já a můj zvířecí partner děláme dobře, může být každému u prdele. Užíváme si sami sebe, život je krátký a nemá smysl ho plýtvat.

Být zoofilem přináší zjevné nevýhody. Musím skrývat, jaký jsem, lhát každému, koho znám, smát se vtipům o zoofilech, plivat na ně s ostatními a předstírat, že mám zájem o to, o co zájem nemám. Dělám to ale tak dlouho, že už mi to prakticky nevadí. Spousta lidí si myslí, že mě znají, a já jim to neberu. Je mi jasné, že by nikdy nepřijali to, čím jsem, a tak nemá ani cenu se o to snažit. Chápu, že to tak bude pravděpodobně celý můj život, ale na rozdíl od ostatních zoofilů mi to moc nevadí. Jsem realista a rozumím tomu, že překonávat předsudky je těžké, skoro až nemožné.
Další, běžnými lidmi nevnímaná nevýhoda je, že za jeden lidský život uběhne několik psích. Každý kynofil, který má svého zvířecího partnera, bude muset až na výjimky oplakávat smrt svého druha/družky, což je prostě věc, které se nevyhnete.

Na druhou stranu to má i své zřejmé výhody – nemusíme řešit hádky, společná nedorozumění. Nikdy se nerozvedeme. Když na ní přijdou její dny, není mrzutá a otrávená, ale ještě víc sexy, nadržená a každým coulem připravená k sexu ;).

Zoofilie podle mě vždy bude undergroundovou záležitostí. Někteří z nás si občas říkají, jestli to tak bude navždy, popřípadě sní o tom, že by se to dalo změnit. Jsem přesvědčený, že to nikdy nebude úplně legální, už jen kvůli tomu, že rozlišovat petlovery a sodomity je nad možnosti běžných lidí a pravděpodobně i mimo možnosti státních orgánů. A to radši ani nemluvím o nějaké toleranci nebo schopnosti uznat, že je někdo jiný než průměr. Problémy, jaké na základě předsudků (schválně, kolik jich znáte?) měli a mají homosexuálové, jsou úplné nic oproti tomu, co by si zažil libovolný zoofil. Současný stav je podle mě nejlepší možný – co oko nevidí, srdce nebolí.

Občas se zamýšlím, kolik lidí v mém okolí jsou zoofilové, jenže se to o nich nikdy nedozvím, protože stejně jako já se naučili dokonale maskovat a předstírat. Co třeba pracovníci útulku? Pomocníci u koní? Svobodné matky, které mají jedno dítě a krásného psa? Co ta spousta lidí, která dělá tvrdou práci se zvířaty za minimální peníze?


Odkazy na české články, které se dotýkají zoofilie

Užitečné


Bulvár


Okrajové


Jen pro úplnost



Doslov

Doufám, že vám tento článek poskytl nové a zajímavé informace a že jste díky němu zase o trochu chytřejší. Pokud se otevřenější a tolerantnější čtenáři zamysleli nad tím, že svět není tak černobílý, jak by všichni chtěli, a že není zoofil jako zoofil, pak těch přibližně deset hodin, které jsem strávil psaním (samozřejmě ne v jednom kuse), nebylo promarněných.

Celý článek můžete volně šířit, citovat a používat, jak se vám zlíbí, kromě jeho pálení na hranici ;).

Pokud cítíte potřebu něco opravit, doplnit, přidat se k naší komunitě, zanadávat si do zkurvenejch úchyláků nebo mi předat oznámení o stíhání policií, napište na doglover(zavináč)email(tečka)cz, určitě se vám dostane adekvátní odpovědi :).


Copyright (c) 2011, Doglover
Poslední aktualizace: 28.1.2011



Příloha 1

Protože export do PDF souboru neexportuje klasické odkazy, jsou zde uvedeny v textové podobě: