Rozhodl jsem se do češtiny přeložit esej o zoofilii od (dle mého názoru) jednoho z nejvýznamnějších filozofů 20. století - Petera Singera. Peter Singer je považován za zakladatele hnutí za práva zvířat a to především díky své knize "Animal Liberation" (česky "Osvobození zvířat"), která se stala stěžejním dílem tohoto hnutí. Esej se jmenuje "Heavy Petting" a krom zoofilie se ve velké míře týká i vztahu lidí ke zvířatům a samozřejmě celkových práv zvířat jako živých bytostí.

 

Peter Singer: Heavy Petting

Není to tak dávno, co byla jakákoliv forma sexuality, která nevedla k početí dětí vnímána jako, v nejlepším případě, nemravná touha, nebo, ještě hůře, zvrhlost. Postupně však, jedno po druhém, tabu padla. Myšlenka, že by mohlo být špatné používat antikoncepci k oddělení sexu od reprodukce je nyní pouze kuriozitou. Pokud některá náboženství stále učí, že masturbace je "sebepoškozování", ukazuje to pouze, jak moc jsou mimo realitu. Anální sex? To vše je nyní součástí sexuálních hrátek a bývá doporučeno párům, které hledají erotickou různorodost. V mnoha velkých městech světa mohou gayové a lesby otevřeně hovořit o své sexuální preferenci v rozsahu, jenž byl před sto lety něčím nepředstavitelným. Dokonce můžete být u amerických ozbrojených sil, nebudete-li o své sexualitě otevřeně mluvit. Orální sex? Někteří lidé měli námitky proti tomu, jaké místa a partnery si pro své vztahy vybíral prezident Clinton, jiní tvrdili, že měl být více upřímný v tom, co udělal, ale nikdo se neodvážil tvrdit že by byl nezpůsobilý být prezidentem jen proto, že se zúčastnil sexuální aktivity, která byla v mnoha jurisdikcích označena za zločin.

Ne všechna tabu však padla. Slyšeli jste někoho v poslední době na večírcích mluvit o tom, jak je dobré mít sex se svým psem? Nejspíše ne. Sex se zvířaty ještě stále definitivně tabu je. Pokud má Midas Dekkers, autor knihy "Dearest Pet", pravdu, není to kvůli jeho vzácnosti. Dekkers, nizozemský biolog a populární přírodovědec, shromáždil velké množství důkazů, aby prokázal, že lidé často myslí na "lásku ke zvířatům" ve směrech, jdoucích nad rámec pohlazení a obejmutí či běžný zájem o blaho členů jiných druhů. Jeho kniha má celou řadu ilustrací, například švédské kamenné kresby z doby bronzové, zobrazující člověka, který má sex s velkým čtyřnohých zvířetem blíže nerozpoznatelného druhu. Je zde také řecká váza z roku 520 př. n. l., ztvárňující mužskou postavu, mající sex s jelenem, indická miniatura jelena, pářícího se s ženou, z 17. století, evropská rytina extatické jeptišky, spojené s oslem, zatímco ostatní jeptišky ji s úsměvem pozorují, z 18. století, perský obraz vojáka, rovněž s oslem, z 19. století a ze stejného období japonská kresba ženy, obalená obří chobotnicí, u níž se zdá, že saje její vaginu a rovněž ji hladí po těle svými početnými údy.

Co z toho je fantazie, archetypy King Konga z mladší doby? V roce 1940 vyzpovídal sexuolog Alfred Kinsey přibližně 20 tisíc Američanů ohledně jejich sexuality a zjistil, že 8 procent mužů a 3,5 procent žen uvedlo, že měli někdy pohlavní styk se zvířetem. V případě mužů, žijících ve venkovských oblastech, stoupla tato hodnota až na 50 procent. Dekkers naznačuje, že pro mladé muže - zemědělské dělníky, poskytovala zvířata východisko pro jejich sexuální touhy, které nemohly být naplněny v případě, že dívky nebyly ochotné mít sex před svatbou. Na základě soudních záznamů z dvacátého století z Rakouska, kde byl sex se zvířaty pravidelně stíhán, byly u venkovských mužů nejčastější případy vaginálního styku s krávami či telaty, méně často s klisnami, hříbaty či kozami a jen zřídka s ovcemi či prasaty. To je z velké míry dáno sacím reflexem telat, kterého muži využívali pro stimulaci svého penisu k dosažení pocitů podobných orálnímu sexu.

Na druhé straně, ženy, mající sex s býky nebo berany se zdají být spíše záležitostí mýtu, než realitou. U třech čtvrtin žen, které Kinseyovi sdělily, že měly sexuální styk se zvířetem, byl zúčastněným zvířetem pes a samotný pohlavní styk byl vzácný. Častěji se žena genitálií zvířat pouze dotýkala nebo je masturbovala, případně si zvířaty nechala olizovat své genitálie.

Samozřejmě, hodně záleží na tom, jak je definován pojem sexuální vztah. Zoolog Desmond Morris provedl výzkum, potvrzující běžně pozorovaný jev, že dívky bývají mnohem častěji přitahovány koňmi, než chlapci, a naznačil, že "Sed s nohama obkročmo na rytmicky se pohybujícím koni má nepochybně sexuální podtext." Dekkers souhlasí a dodává, že "Kůň je ideální útěcha pro velkou nespravedlnost, spáchanou přírodou dívkám - sexuální probuzení několik let před chlapci, kteří si ve stejné třídě ještě stále hrají s vláčky..."

Existence sexuálního kontaktu mezi lidmi a zvířaty, a účinnost tabu proti němu, zobrazuje ambivalenci našeho vztahu ke zvířatům. Na jedné straně, a to zejména v židovsko-křesťanské tradici - méně na východě, jsme vždy sami sebe spatřovali jako ty odlišné od zvířat a představovali si, že nás od nich odděluje široká, nepřekonatelná propast. Lidé sami jsou stvořeni k obrazu Božímu. Jen lidské bytosti mají nesmrtelnou duši. V Genesis dává Bůh lidem vládu nad zvířaty. V konceptu tzv. Velkého řetězu bytí z dob Renesance jsou lidé na půli cesty mezi zvířaty a anděly. Jsme duchovní bytosti, stejně jako fyzické bytosti. Dle Kanta mají lidé přirozenou důstojnost, která z nás dělá lidi, zatímco zvířata jsou jen prostředky pro náš účel. Tuto separaci dodnes udržuje tzv. Listina základních lidských práv a svobod - práva, která se připisují všem lidským bytostem, ale popírají všem zvířatům.

Na druhé straně existuje mnoho způsobů, v jejichž případě se chováme stejně jako zvířata - nebo savci, chcete-li - a sex je jedním z nejvýraznějších z nich. Páříme se, stejně jako oni. Mají penisy a vagíny, stejně jako my, a skutečnost, že vagína telete může být sexuálně uspokojivá pro člověka ukazuje na to, jak podobné tyto orgány jsou. Tabu v sexu se zvířaty mohlo - jak jsem již naznačil - vzniknout jako součást širšího zákazu sexu, nevedoucího k reprodukci. Ale vehemence, s níž se tento zákaz i nadále udržuje, její vytrvalost, zatímco jiné ne-reprodukční sexuální aktivity se staly přijatelné, naznačuje, že nás ovlivňuje další mocná síla: naše touha odlišit se, eroticky i ve všem ostatním, od zvířat.

Téměř před sto lety, kdy Freud vydal jeho průlomové "Tři eseje o sexualitě", publikoval vídeňský spisovatel Otto Soyka malý svazek, nazvaný "Za hranicí morálky". Nikdy se ovšem nestal široce známým a nyní již bylo zcela zapomenuto, že byl polemikou proti zákazu "nepřirozeného" sexu jako sodomie, homosexuality, fetišismu a jiných ne-reprodukčních aktů. Soyka viděl tyto zákazy jako marné a zavádějící pokusy omezit nepřebernou rozmanitost lidské sexuality. Jen v případě sexu se zvířaty argumentoval, že by měl být nezákonný, nicméně pouze tehdy, ukazuje-li se jako týrání zvířete. Soykův názor poukazuje na jeden dobrý důvod, proč jsou některé z činů popsaných v knize Dekkerse, vyloženě špatné a měly by zůstat trestné. Někteří muži používají slepice jako sexuální objekt, vkládají jejich penis do kloaky, univerzálního kanálu pro odpad a průchodu pro vajíčka. Tohle bývá pro slepice většinou smrtelné a v některých případech je navíc slepice úmyslně usmrcena těsně před ejakulací, aby byly posíleny stahy jejího svěrače. Čistě a jednoduše, tohle je týrání. (Ale je to horší, než slepice žijící jeden či více let se čtyřmi nebo pěti dalšími slepicemi v pusté, přeplněné drátěné kleci, tak malé, že nikdy nemůže roztáhnout svá křídla, aby byla poté nacpána do jedné z beden, které jsou dopraveny na jatka, kde je následně navléknuta hlavou dolů na běžícím pásu a zabita? Pokud ne, pak to není o nic horší než to, co producenti vajec dělají po celou dobu svým slepicím.)

Sex se zvířaty však nemusí vždy zahrnovat týrání. Kdo nikdy nebyl na společenské akci vyrušen domácím psem, který se chytá nohou návštěvníků a silně tře svůj penis proti nim? Hosty takové chování obvykle odrazuje, ale v soukromí ne každý reaguje na takové chování svého psa tímto způsobem a případně právě takto mohou vzniknout aktivity vzájemného uspokojení. Soyka by na tohle pravděpodobně odpověděl, že je to v rozsahu různorodosti lidské sexuality.

Na konferenci o lidoopech jsem před několika lety mluvil se ženou, která navštívila Camp Leakey, rehabilitační centrum na Borneu, určené pro chycené orangutany, jenž řídí Birute Galdikasová, která bývá někdy přezdívána jako "Jane Goodall orangutanů" a je předním odborníkem na tyto velké opice. V Camp Leakey se orangutani postupně aklimatizují na džungli, a jak se postupně dostávají blíže k úplné nezávislosti, jsou schopni přicházet a odcházet, jak se jim zachce. Při procházce táborem s Galdikasovou se mého respondenta náhle zmocnil velký samec orangutana, jehož záměry objasnil jeho ztopořený penis. Přeprat tak silné zvíře nebylo možné, ale Galdikasová zavolala na svého společníka, ať se nestrachuje, protože orangutan jí neublíží, a dodala, že "mají velmi malý penis." Jakmile se tohle stalo, orangutan ztratil zájem ještě, než se akt uskutečnil, ale aspekt příběhu, který mne napadl jako první byl, že v očích někoho, kdo žil většinu svého života s orangutany není důvod k šoku a hrůze to, že v něm jeden z nich spatřuje objekt sexuálního zájmu. Potenciál násilí orangutanova příchodu mohl být znepokojující, ale skutečnost, že to byl orangutan dělající pokroky znepokojující nebyla. Možná je to tím, že si Galdikasová velmi dobře uvědomuje, že jsme zvířata, ba přesněji, jsme lidoopi. Tohle nedělá mezidruhový sex normální či přirozený, bez ohledu na to, co mohou tato velice často zneužívaná slova znamenat, ale naznačuje to, že mezidruhový sex přestává být zločinem vůči postavení a důstojnosti nás jako lidských bytostí.

Do českého jazyka přeložil: W0lf